„Jednou se od tebe všichni s hrůzou odvrátí,“ varovala mě kdysi matka. Máma má občas temné vize, i když se její Sibylina proroctví většinou realizují v podobě zásoby olejovek ve sklepě. Nedivím se jí. Moje babička a její máma válku zažila a v podstatě ji očekávala každý podzim.
Příběh Daniela Flazsi je toho druhu, co mámy vidí v nejčernějších snech. Zatčení za dealování, domovní prohlídka kde se našly dvě kila koxu, vazba a následné vyšetřování a soud, kde hrozilo 12 let vězení.
„Bylo to nejhorší období mého života,“ řekl mi o tom. Když vás pustí z vazby, skoro všichni se od vás odvrací. Do toho přišel covid, takže i jeho práce stavěče pódií pro velké koncerty šla k šípku. A nad vámi neustále visí Damoklův meč budoucnosti. Kolik dostanu? Pět? Osm? Dvanáct?
Ten příběh naštěstí má dobrý konec. Daniel ještě ve vězení napsal autobiografickou knihu Muklové a šlajsny. Když se na svobodě rozhlížel po nakladateli, zjistil, že knižní trh je u nás v opravdu tragické situaci. Distributoři si vezmou 55 procent z ceny, další sebere tisk, výroba a na spisovatele zbyde pár procent. Psaním se v Česku uživí možná dvacet lidí. Já připodobňuji spisovatele k lidem, kteří se z lásky zabývají nějakým pradávným uměním – jako je například šerm nebo kaligrafie. Je to krásné, ale žít se z toho nedá.
Daniel se však nevzdal. Knihu vydal vlastním nákladem a založil nakladatelství Okraj, kde právě vyšla jak jeho druhá kniha Stripáče a Hampejzy o sexuálním průmyslu, tak už zhruba desítka dalších knih: Vyvrhel na tripu, Smrti naproti, Tak pravil Vincent, Tak pravil Svatý Vincent, Vrtulník – Mistr Československa v rapu a chystají se další. Z vězně se tedy stal dnes už uznávaným nakladatelem. Těžko si představit lepší integraci špatného zážitku.
V tomto rozhovoru jsem se méně než na jeho už známý příběh soustředil na jinou věc. Jak se má člověk chovat, když se do „nápravného zařízení“ dostane? Ty historky, že tam vládne násilí a po nově příchozím budou vězni chtít cigarety, peníze i sex, jsou totiž bohužel pravdivé.
Jeden skutečný příběh za všechny:
„Já mám známýho, kterej taky nastoupil nedávno, dostal šest let za drogy a dali ho do cely s nějakým úplně muklem, co seděl šestnáct let. Jo, nějakej ranař. A on si prostě vzal solničku a bez dovolení si to položil na jeho skřínku. Jo a on to viděl tadyten ranář, dal mu pěstí, zlomil mu nadvakrát čelist. To si vem, že ti zdrátujou čelist v pankrácký nemocnici, že ses sbíral šest měsíců. A takhle začínáš svůj trest.“
Poslechněte si jeho příběh. Nikdy nevíte, kdy se vám – nebo někomu blízkému – budou hodit rady, jak se správně v takovém prostředí chovat.
